Článek Jací jsou Novozélanďané

Během svého prvního pobytu na Novém Zélandu jsem nejvíce pociťovala to, co většina turistů či krátkodobých návštěvníků – otevřenost, přátelstsví, vstřícnost. Jako tehdejší studentka angličtiny jsem se snažila navazovat kontakt co nejvíce, což bylo kvitováno se zájmem a nejčastěji  provázeno zvědavostí, jak to vlastně v té České republice chodí.
Dnes, kdy mám na ostrovech odbydleno téměř šest let, už vím i o mnoha dalších rysech charakteristických pro „Kiwis“, jak si sami Novozélanďané rádi a s nadsázkou říkají.

Jakkoliv se snažím bránit předsudkům, škatulkování a snažím se soudit každého individuálně, stále se najde spousta společných rysů. Přestože jsou Novozélanďané na první pohled vcelku nekomplikovaný národ proslulý svým „easy going“ přístupem snad ke všemu, je tu možné postřehnout jistou sociální složitost, která jinde patrná není.
Nový Zéland je malá, relativně izolovaná země – dnes díky internetu a dostupnějším letenkám samozřejmě podstatně méně než v minulosti, ale stále si žijící tak trochu ve svém vlastním světě. Projevuje se to nejen často zkreslenými představami o tom „velkém světě tam za vodou“, ale rovněž trochu stereotypními názory na některé země. Téměř při každém setkání s někým novým je mi jasné, že dojde na spojování ČR s Ruskem, Rumunskem či jinými zeměmi Balkánu. To, že si většina lidí myslí, jak nepopsatelný rozdíl musí být přijet z ČR na Nový Zéland a jak moc jsem si pomohla, že jsem se tu usadila, mě už dnes nechává docela v klidu.  Nad zkušenostmi studentů angličtiny, kteří bydlí v hostitelských rodinách, kde jim je s velkou pompou představena plazmová TV nebo mikrovlnná trouba, jako by ji nikdy předtím neviděli, se už také nepozastavuji. Je dobré si uvědomit, že všude existovala a existuje určitá propaganda, uniformní „fakta“ předkládající média a stereotypy.
Jako velmi pozitivní se všeobecně vnímá vysoká angažovanost Novozélanďanů v různých dobrovolných spolcích, klubech či asociacích. Nutno říct, že se jedná o velmi aktivní činnost, při níž si lidé opravdu ukrajují velký kus ze svého volného času – ať už to jsou aktivity v rámci komunity v místě bydliště, zapojení do ochrany přírody, do pořádání sportovních či kulturních akcí, akcí pro děti, ale i dobrovolné záchranářství (Search & Rescue), hasičství nebo zdravotnictví (paramedici, St John). Kdo se nějakým způsobem dobrovolně zapojuje, často si tím získá patřičnou prestiž a postavení ve společnosti.
Jedno z hlavních míst ve společnosti Nového Zélandu zaujímá jednoznačně rodina – děti jsou vším, výjimkou nejsou rodiny se čtyřmi a více potomky. V komunitách se pořádá spousta nejrůznějších akcí pro děti všeho věku, zapojují se rodiče, školy, obecní úřady, akce často sponzorují drobní podnikatelé.
Zajímavé je, že přes očividné rovnostářství, které tu panuje, je Nový Zéland zemí odhodlaných a houževnatých individualistů. Novozélanďané se při různých příležitostech vždy rádi sejdou, ale většinou si hledí svého cíle, za kterým si jdou až do konce. Přestože se zde úspěšným lidem fandí, a pokud se někomu cokoliv povede, jeho okolí mu to skutečně a nepředstíraně přeje, je tu patrná snaha, aby člověk nadměrně nevyčníval. Není dobré na sebe příliš upozorňovat, pokud jste v něčem dobří – lépe je vnímána až přehnaná skromnost a nezištnost.
Na druhé straně je na Novém Zélandu místo pro každého – pokud je někdo v něčem odlišný až podivínský, společnost ho obvykle nechá být bez zbytečných snah o začlenění do „normálu“. Vzhledem k pověstné místní rezervovanosti a konzervatismu je tady „podivný“ leckdo, ale nemusí být nutně vyčleněn ze společnosti, pokud sám nechce.
Jedním z nepřehlédnutelných rysů je na odiv vystavovaná výjimečnost Nového Zélandu. Ruku v ruce s dominujícím vlivem turistického ruchu se tento přístup samozřejmě podporuje – Nový Zéland je nejzelenější, nejčistší, nejzachovalejší, nedotčený nešvary zbytku světa, nezkorumpovaný, užívá si nejlepšího počasí, nejlepšího zdravotnického systému, školství atd. Na druhé straně ale třeba 70% absolventů zdravotnických a lékařských škol opustí zemi do dvou let od ukončení studia a kvůli nevyhovujícím pracovním podmínkám tak zůstane v zemi pouhá třetina lékařů. Desetitisíce Novozélanďanů odcházejí za prací a podstatně vyššími platy do Austrálie, počet obyvatel se ale udržuje zhruba na stále stejném čísle díky přílivu imigrantů, zejména z Číny, Japonska, Indie a Brazílie.
Nový Zéland je stejně jako jiné země stále více integrován do globalizované společnosti. To bývá často vnímáno jako amerikanizace či zpronevěření tradičním britským sociálním a kulturním modelům. S tím souvisejí i narůstající změny životního stylu a hodnot, rezignace na aktivní způsob života a stále častější vysedávání před televizí či počítačem, což se ale všeobecně odsuzuje.
Už jen méně než  7 % obyvatel se narodilo ve Velké Británii. Vliv Austrálie není takový, jak by se dalo čekat, patrnější je vliv USA. Dnes už jen vzácně označují Novozélanďané země svého původu, nejčastěji Anglii, Irsko či Skotsko, domovem, přestože ještě asi do poloviny 20. století to bylo naprosto běžné. Díky přílivu imigrantů se společnost stává více diverzifikovanou, s narůstajícím vlivem asijských zemí a ostrovů Pacifiku se do tradiční kultury Nového Zélandu dostávají nové směry – ať už jde o módu, umění, zájmy, způsob myšlení, tradice či kuchyni. Naopak mnoho Novozélanďanů více než dřív cestuje a pracuje v zámoří, mnoho z nich například vyučuje angličtinu v Japonsku, Koreji nebo Číně.
Samostatnou kapitolou zůstávají původní obyvatelé – Maorové, kteří dnes tvoří asi 10% populace a jsou naprosto běžnou součástí společnosti. Někteří se hlásí k hodnotám, idejím a podstatě „starého“ způsobu života svých předků souhrnně nazývaného Maoritanga, k jejich silné spiritualitě a spojení s přírodou. Většina ale přijala za svůj „bílý“ způsob života a s maorskými předky je spojují již jen tradice.

Vlaďka Kennett 2009