Individuální zájezd na klíč po Novém Zélandu

Přibližně před měsícem jsme se vrátili z dosud nejvzdálenější úchvatné země opačné polokoule - Nového Zélandu. Jelikož návrat do reality nebyl snadný, dojmů celá řada a také fotek k protřídění bylo více než dost, přišel až nyní čas vše shrnout. Při této příležitosti jsme si opět připomněli krásy této země a rádi bychom tímto vyslovili velké poděkování a obdiv za perfektně odvedenou práci společnosti CK Travel, konkrétně paní Vlaďce Kennett, která pro nás sestavila kompletní program a osobně v průběhu cesty radila a doporučovala místa, o kterých se člověk z průvodců mnohdy nedozví. Paní Vlaďka přesně vystihla naše přání a sestavila itinerář na míru, dle nějž jsme viděli to nej z Nového Zélandu, konkrétně Jižního ostrova, co se vidět dá.

Naše původní představa cesty byla projet Jižní i Severní ostrov Nového Zélandu, ale po průběžných konzultacích s Vlaďkou jsme nakonec zvolili navrženou variantu pouze pro Jižní ostrov. Ukázalo se, že naše volba byla správná, jelikož za čistých 9 dní pobytu se vše opravdu stihnout nedá, většinu času bychom strávili v autě a nic si pořádně neužili. Takto nám Vlaďka připravila opravdu exkluzivní výběr toho nejlepšího co Jižní strov nabízí s opravdu intenzivními zážitky.

Na letišti jsme si z půjčovny vyzvedli spolehlivou Toyotu Corollu a po projetí prvního kruhového objezdu v protisměru (na jízdu vlevo jsme si ale rychle zvykl) jsme již bezpečně dorazili do hotelu v Queenstown. Na novozélandské poměry rušné městečko u malebného jezera Wakatipu jsme si prošli, udělali nejnutnější nákupy a druhý den ráno jsme vyjeli Skyline Gondolou na vrcholek kopce, z kterého je nádherný výhled na městečko pod ním, jezero a hory kolem. Na kopci jsme dali krátký trek, během kterého jsme pozorovali startující paraglidisty, kteří se na svých křídlech spouštěli do údolí.

Odpoledne jsme se přesunuli do Glenorchy, bývalého hornického městečka na konci jezera Wakatipu. Poklidné městečko s romantickým molem a nádherným okolím nás přivítalo sluníčkem a nádherným počasím. V podvečer na nás již čekal Sam a my se za jeho asistence vydali na vyjížďku na kajaku přes jezero do protilehlé vesničky Kinloch. Nikdy předtím jsme na kajaku nejeli, ale po Samově instruktáži jsme to hladce zvládli. Odměnou nám byla vynikající večeře v místní restauraci a úžasné pohledy na jezero s odrážejícími se protilehlými horami. Rovněž se nám dostalo zajímavého výkladu o historii okolí i mýtech souvisejících se vznikem jezera. Druhý den ráno jsme vyrazili na trek na Scheelite Mining Battery, kde jsme se seznámili s historií těžby wolframové rudy v okolí Glenorchy a v okolních kopcích potkali a nafotili stádečko divokých koz. Cestou zpátky do Queenstown jsme ještě zvládli další trek na Mt Crichton - nádherná procházka kolem dravé říčky, překrásnými lesy a dechberoucími výhledy (ach, moje nohy) a večer jsme se vypravili na maorské představení v komplexu Skyline. Skvělá podívaná, úžasná zábava se zapojením diváků včetně Petry do taneční a zpěvácké kreace. Večer po představení byla připravena opulentní večeře, servírovalo se opravdu vše, na co si člověk může vzpomenout a naše žaludky si ještě nyní pamatují, jak byly napnuté.

Následující den nás čekal přesun nitrem NP Fiordland do Te Anau, během zastávek na různých spektakulárních viewpointech (Lake Mirror, Divide, Christie Falls) jsme potkali i papoušky Kea. Odpoledne jsme měli rezervovanou plavbu na výletní lodi po Milford Sound.  Unikátním fjordem jsme propluli až k Tasmanovu moři, při zpáteční cestě nás kapitán málem nechal vykoupat ve vodopádu a prohlédli jsme si na kameni slunící se skupinku lachtanů.  Následující den jsme měli opět zůstat na vodě. Tentokrát nás čekala plavba na jetboatu po Lake Hauroko a z něj vytékající říčky do Tasmanova moře. Kapitán Johan nás na břehu navlékl do nepromokavých oblečků a plovacích vest, a věděl, proč to dělá. Už po prvních 3 zatáčkách jsme si nadávali, že jsme si pořádně nedopnuli nepromokavé oblečky (Viktor), nenechali dioptrické brýle na břehu (Petra) a nechali se přemluvit k takovému adrenalinu. Následující zážitky ale vše dokonale vynahradily. Plavba rychlostí 30-40 km/h kaňonem řeky, kdy jsme skákali po peřejích, vyhýbali se vyčnívajícím balvanům či větvím stromů byla to nejúžasnější, co jsme na Novém Zélandu zažili. Během občasných zastávek nám Johan vyprávěl různé příběhy či zážitky a ukázal nádherná zákoutí a panenskou přírodu. Majestátní ústí do Tasmanova moře celkový dojem jen završilo. Po krátké prohlídce pobřeží jsme se přesunuli do blízké lodge, kde byl připravený vydatný oběd. Během zpáteční cesty jsme se zúčastnili natáčení dokumentu o krásách novozélandské přírody, ty nejdrsnější peřeje jsme dali asi 15x - super.

Následující den jsme si chtěli během přesunu do Wanaky dát v horách The Remarkables nějaký trek, ale vzhledem k tomu, že na vrcholcích foukal poměrně silný vítr, dali jsme jen krátkou procházku u Queenstownu (cca 3 hod.) z 12 Mile Delta na Bobs Cove. Krásy přírody nemá smysl popisovat, to se prostě musí vidět. Odpoledne jsme navštívili vinice v Gibbston Valley, zdejší Pinot Noir ve spojení s místními sýry je opravdovou lahůdkou. Cestou jsme ještě stihli zastávku ve zlatokopeckém městečku Arrowtown, které na nás dýchlo atmosférou jako z filmových westernů. Zdejší malebná restaurace The Stables je víc než romantická a můžeme ji všem opravdu doporučit.  Noc jsme strávili v horském hotelu Cardrona, nejstarším fungujícím hotelu na Novém Zélandu. Historické prostředí, příjemná obsluha, výborná kuchyně, to byl další z vrcholů našeho pobytu.

Ráno jsme se stavili v infocentru ve Wanace, kde jsme dostali potřebné informace pro další terk. Tentokrát jsme vyrazili do Mt. Aspiring, na Rob Roy Track, který končí nádherným výhledem na mohutný ledovec. Už cesta k výchozímu bodu, kdy je nutno jet posledních cca 15 km malebným údolím, po polní cestě, mezi rozlehlými farmami, uprostřed pasoucích se stád krav a ovcí, které vám volně přebíhají přes cestu, byla zážitkem. Samotný výstup stál také za to. Cesta se zprvu točí kolem dravé říčky napájené z tajícího sněhu okolních hor a poté stoupá po úbočí hory výš a výš. Cestou procházíme přes bujný les, erozí stržené svahy, pásmem kosodřevin až se nakonec otevře výhled na bílo modrý ledovec na protilehlé hoře. Pohled je to úchvatný, až si člověk povědomě hledá únikovou cestu, kdyby se náhodou ta masa sněhu a ledu utrhla. Zprvu slunečné počasí se začíná rychle měnit, a proto rychle uděláme pár fotek a vracíme se, černá obloha za námi nevěstí nic dobrého. Vše jsme zdárně přežili a cestou do Queenstownu si ještě vychutnáváme výhledy na dramatický kaňon Kawarau Gorge.

A to už byla naše v podstatě poslední akce na Novém Zélandu. V Queenstownu jsme ještě dopoledne dokoupili pár suvenýrů a pak už hurá na letiště. Cesta přes Soul proběhla bez problémů a v Praze na nás čekala podzimní plískanice a pochmurná nálada. Bylo to jako návrat z ráje do kruté reality. Ale nádherné vzpomínky zůstanou navždy.

Ještě jednou proto chceme vyjádřit velké poděkování Vlaďce Kennett. Bez jejích znalostí místního prostředí, pracovního nasazení a osobního přístupu bychom možná Nový Zéland navštívili, ale dozajista neviděli všechny výše popsané malebnosti a místa a neponechali si tolika úžasných zážitků.

Petra a Viktor